Bombaj na Twitteru – už zase konec tradičních médií?

Prvním internetovým zdrojem, kde se daly získat zprávy o teroristických útocích v Bombaji byl Twitter. Fotografie byly nejrychleji na Flickru. Zatímco indická policie teprve začínala zjišťovat, co se vlastně děje, už se debatovalo o tom, že tradiční média nedokážou konkurovat komunitním webům a zdrojům.

Aby bylo hned na začátku jasno – tradičními médii už nejsou myšlena ta papírová nebo televizní, která by podle online věrozvěstů měla být již několik let v hluboké depresi, ale agentury jako Reuters či AP nebo zpravodajské televize BBC či CNN včetně jejich internetových portálů. A důvod tohoto zatracení? Na Twitteru byly informace z teroristickými útoky zasažených částí Bombaje mnohem dříve, než se v tradičních médiích vůbec začalo zjišťovat, co se děje.

Zprávy nevznikají ve vzduchoprázdnu nebo křišťálové kouli

Jenže, je na tom vůbec něco překvapivého? Když se dnes hovoří o fenoménu občanské žurnalistiky, zdůrazňuje se, že autoři blogů (nyní mikroblogů) publikují na internetu zprávu dříve než tradiční média. A ta od nich poté první informace opisují, nebo na základě jejich podnětů teprve začínají zjišťovat, co se stalo a připravovat vlastní zprávy.

Bylo to ale někdy jinak? Tradiční média (ať už to znamená v konkrétní době cokoliv), byly vždy závislé na informacích lidí v místě události. Jen dřív nebylo běžné psát o tom na Twitter nebo bylo složité nahrát fotografie na internetu (pokud už existovaly digitální fotoaparáty), takže se buď šlo probrat událost do hospody (šlo-li o lokální záležitost), nebo se zavolalo do novin nebo televize.

Tradiční média bez lidí v místě události nedokážou zjistit, že se něco stalo. Nemají redaktora na každém rohu a jsou tak odkázána na informace, které jim poskytnou instituce (policie, záchranná služba, hasiči apod.), které jim někdo zavolá (dnes i pošle e-mailem nebo z webu) nebo které odposlechnou (policejní, taxikářské nebo záchranářské vysílačky). Sledování Twitteru nebo blogů je tak logickým vývojem tohoto procesu zjišťování informací.

Co je lepší? Spolupráce!

Je na tom snad něco špatného? Podle mě není. Dobře fungující médium umí využívat všech dostupných zdrojů informací. Pokud je to nyní Twitter a Flickr, pak není důvod jim to vytýkat, ale naopak si zaslouží pochvalu. Zatímco někteří věrozvěsti zániku tradičních médií vidí vztah těchto médií k službám typu Twitter jako souboj, tradiční média hledají formy spolupráce.

Mimochodem, docela by mně zajímalo, jak všichni ti, co vzývají Twitter jako zdroj zpráv, zjistili, že se v Bombaji něco stalo. To jen tak přišli na titulní stránku Twitteru a začali hledat slovo Bombaj (Mumbai)? Nijak nezpochybňuji, že je pár jedinců, kteří sledují, jaké témata jsou na Twitteru nejzmiňovanější a ti takto nepochybně informace o teroristických útocích získali. Ale upřímně, nezačala většina zjišťovat na Twitteru, co tam je k dispozici, až poté, co tradiční média začala vysílat a publikovat svoje Breaking news?

Každý typ zpráv má své místo v čase

Když už jsem se pustil do tohoto článku, pak nemůžu nezmínit ještě jeden poznatek. Zatímco na začátku je občanská žurnalistika značně napřed a z principu poskytuje informace dříve, později začíná ztrácet. Tradiční média totiž mají přístup k dalším zdrojům (zprávy od zasahujících jednotek), můžou oslovit analytiky, mají zkrátka kvalitnější zdroje a mohou věnovat k pořizování zpráv více prostředků (protože se zpravodajstvím živím, není to jen jejich koníček nebo využití okamžité příležitosti).

Opět se vkrádá otázka – poráží tak díky tomu tradiční média občanskou žurnalistiku? Nikoliv, protože proti sobě nebojují. Snaží se jí využívat. Zatímco na straně tradičních médií je jasně vidět, že chápou limity zdrojů zpráv typu Twitter nebo Flickr, měli by si i autoři prvních zpráv, využívající příležitosti že se něco v jejich okolí děje, uvědomit, jaké možnosti spolupráce s tradičními médii mají a využívat jich. Protože pokud obě strany budou lépe využívat svých možností, my, běžní konzumenti zpráv, budeme dostávat mnohem lepší informace.

Zprzněná čeština 2.0

Mimochodem, zaznamenal jsem debatu o tom, zda je správně česky Bombaj nebo Mumbaj. Nechci se pouštět na tenký led, ale žil jsem až dosud v domnění, že správně česky je Bombaj (tak to bylo na všech mapách v době, kdy jsem chodil do školy), zatímco anglicky to je Mumbai. Takto to stále píše BBC, zatímco některá severoamerická média píšou Bombay. Proto usuzuji, že Indové asi budou foneticky vyslovovat Bombaj, zatímco angličtí imperialisté se budou držet několik set let tradičního Mumbai. Nevím, přijde mi to podobně zbytečné jako spor, zda psát česky Peking, nebo Bej-jing, což je správně podle pinjin (čínské doporučení jak psát a vyslovovat čínské jména a názvy v cizích jazycích).

Proč o tom ale píšu? Protože jestli na něco má Twitter a komunitní služby větší vliv, tak na prznění češtiny. Je bohužel skutečností, že většina české populace neumí správně česky. Pokud si pak někdo není jistý a požádá Google o rozhodnutí (vyhledá oba možné výrazy a posoudí množství výskytů, ať už v blozích, na Twitteru nebo kdekoliv jinde), pak může usoudit, že jedna možnost je správná. Často ta špatná. Bohužel. Zkrátka pokud jde o spisovnou češtinu, pak komunita a většina často rozhoduje špatně. Pravopis zkrátka nepotřebuje žádnou Demokracii 2.0, ale tvrdou totalitní ruku profesionálních češtinářů…

komentářů: 14

Proč by měl někdo koupit Seznam?

Tak už se zase spekuluje o prodeji Seznamu. Ale nikde jsem nečetl úvahu o tom, proč Seznam koupit. Samozřejmě, má návštěvnost, ale za tu si nic nekoupíte. Navíc prý jeho podíl oproti Google klesá…

Tak nám zase prodávají Seznam.cz, chtělo by se říct. Současné kolo článků o prodeji Seznamu odstartoval týdeník Ekonom, ke kterému se přidaly sesterské Hospodářské noviny. Na Lupě si zaspekuloval Libor Nováček, můj dřívější názor hodnotící údajné jednání mezi Microsoftem a Seznamem najdete zde.

Ve zkratce se stalo následující – někdo šíří informace o tom, že žhavými zájemci o Seznam je Google, majitel Zlatých stránek a investiční fond Warburg Pincus (majitel Atlasu a Centra). Ivo Lukačovič, stejně jako zmiňovaní zájemci vše dementovali nebo se aspoň odmítli vyjádřit. Novináři, kteří o tom ještě nestihli nic napsat, teď jistě shánění něco nového a investiční banka, která zřejmě stojí za šířením těchto informací, se teď jistě pokouší přemluvit další fondy, aby aspoň neoficiálně vyjádřili pro média zájem.

PR vsuvka – za vyjádřeními typu bez komentáře, no comment, nemůžu to potvrdit ani vyvrátit, k podobným spekulacím se nevyjadřujeme, nehledejte žádné spiknutí ani mlžení. Některé věci zkrátka komentovat nejdou, protože to je slušnost a navíc to odpovědným osobám to doporučuje jejich PR poradce, protože jakýkoliv komentář nadělá více škody než slušné poslání novináře do patřičných míst. Navíc firmy/fondy kotované na amerických burzách nebo podléhající tamní legislativě moc dobře vědí, co to je Forward-looking Statement a do jakých problémů (pokut, žalob) by se komentářem mohly dostat.

Navíc jestli všichni cokoliv popírají nebo odmítají komentovat, vůbec to neznamená, že jednání nemůžou proběhnout v budoucnu. Pokud se zájemci vyjednává investiční banka, potom může Ivo Lukačovič s klidem tvrdit, že nic neprodává a prodávat nechce. A pokud někdy v budoucnu Seznam prodá? Vzhledem k tomu, že je to jeho firma, je to taky jen jeho věc. A nevidím do interní komunikace Seznamu, takže si netroufnu komentovat, jestli to stačí na uklidnění současných zaměstnanců, obchodních partnerů a dalšímu přísunu nových (zaměstnanců i partnerů). Protože spekulace v médiích mají a případná nezvládnutá komunikace mohou mít zásadní dopad na celou firmu. Ale jak už jsem napsal, je to věc Seznamu a jejich rozhodnutí, o kterém nic nevíme.

Jaké má Seznam výsledky?

V článcích o Seznamu najdete většinou jen informace o návštěvnosti. Příčinu vidím ve dvou věcech – tato čísla lze snadno získat z NetMonitoru a Seznam nezveřejňuje moc finančních ukazatelů. Ostatně, posuďte sami (profil Seznam.cz podle ČTK, oficiální informace Seznam.cz, profil Seznam.cz na Lupě). Podle profilu ČTK loni Seznam měl obrat 1,4 mld. Kč a zisk před zdaněním 625 mil. Kč. Oficiální údaje jsem nikde nenašel a i ČTK se odkazuje na informace časopisu Týden. Jediné, co najdete na stránkách Seznamu, je obrat za 2006 blížící se miliardě a zisk stoupající na 480 mil. Kč.

Na první pohled by tedy šlo říct, že Seznamu roste obrat, ale stagnuje zisk. Za tím jsou především vyšší náklady v loňském roce, ať už do technologií, infrastruktury nebo lidí. Jen pro srovnání, Nova podle Týdne měla loni obrat 5,1 mld. Kč a zisk před zdaněním, úroky a odpisy 2,8 mld. Kč. Oba ukazatele narostly ročně o 700 mil. Kč. Obrat je porovnatelný je, údaj označovaný jako zisk už ne, protože bez oficiální výsledovky nevíme, co obsahuje a co je třeba ještě odečíst.

Výsledovku Seznamu jsem neviděl, takže to opět nehodlám blíže rozebírat, ale v každém případě jde o zajímavá čísla, která dělají ze Seznamu potenciální cíl pro každou mediální skupinu, která chce působit na českém trhu. A samozřejmě i pro investiční fondy, které teď mají přebytky peněz a nemají do čeho investovat. Neznám příliš služby v okolních zemích, abych si troufnul hodnotit, zda má Seznam technologie využitelné i tam, ale předpokládám, že ano a silný regionální hráč by už uměl najít synergické efekty, na kterých by vydělal. Takové centrální vývojové centrum, call-centrum, centrální nákup hardware apod. by už mohlo být v účetnictví vidět…

Koupit Seznam? Rozhodně ano

Záměrně jsem se dosud vyhýbal návštěvnosti. Původně jsem chtěl srovnat obsahové služby Seznamu s konkurencí. Jenže není co srovnávat – Seznam je obvykle jednička s výrazným náskokem. Diskutovat by se maximálně dalo o tom, jak porovnávat Novinky, iDnes a Aktuálně – tedy co komu započítat a co už ne.

Spousta lidí se domnívá, že tržní pozice Seznamu se bude zmenšovat ve prospěch Google. Jenže, co je tou tržní pozicí? Návštěvnost? Promiňte, ale co si za tu návštěvnost koupíte? Z pohledu médií a diskutérů je jistě zajímavé poměřovat návštěvnost a počet příchozích z jednotlivých vyhledávačů na jejich blog. Ale z pohledu investora a majitele společnosti jsou zajímavé pouze ekonomické ukazatele a indikátory ekonomické výkonnosti.

Podíl Seznamu na vyhledávání bude jistě v budoucnu klesat. Podklady pro tento článek jsem zkusil hledat přes Seznam, ale velmi rychle jsem přešel na Google – na první zadání mi oficiální stránku Seznamu s informacemi o firmě dal výše než Seznam samotný. A nemyslím si, že s tím Seznam dokáže udělat něco lepšího než licencovat vyhledávač od Google.

Ale když se dnes podíváte na další služby Seznamu, tak zjistíte, že to je několik miliard stránek, kde dokáže Seznam každý měsíc zobrazit reklamu. Spousta těch služeb má silnou komunitu aktivních i pasivních uživatelů. Takže o budoucnost Seznamu bych neměl strach – už dnes by zřejmě dokázal přežít a vydělávat na sebe, i kdyby zítra přestali všichni přes Seznam hledat.

O budoucnost se Seznam bát nemusí

Seznam dnes má něco, co Google nemá a dlouho ještě mít nebude. A to je tým obchodníků, kteří prodávají reklamu. Google jistě každý měsíc zažívá nárůst zájmu o prodej reklamy přes AdWords v České republice. Ale to jsou drobné oproti velkým kampaním, které zadávají mediální agentury. A tyto velké kampaně u nás skončí v Seznamu, nikoliv na Google. Protože na Google v současnosti realizovat nejdou.

Opět se pustím na velmi tenký led, ale troufnu si odhadovat, že i samotné Aktuálně dokáže díky mediálním agenturám vydělat mnohem více při mnohem menší námaze, než u nás vydělá Google. Domníváte se, že reklama na Google je mnohem lépe zacílená a dá se lépe vyhodnotit? Jistě, máte pravdu, ale u velkých kampaní se nevyhodnocuje počet zhlédnutí v cílové skupině a konverzní poměr. Je to pracné a nemusí to mít žádnou souvislost s dopadem na prodeje či známost firmy.

Do budoucna se i u nás změní chováním mediálních agentur. Až to budou vyžadovat zadavatelé inzerce. Jenže ti to ještě dlouho vyžadovat nebudou. Pokud neprodávají přímo přes internet, tak je internetová reklama doplňkovým kanálem, nikoliv hlavním. A do té doby bude Seznam na českém trhu vydělávat, i když bude mít Google 90 % trhu s vyhledáváním.

Právě jistota budoucích příjmů je největším lákadlem pro potenciální kupce Seznamu. Nebo by aspoň měla být, pokud investor nechce kvůli svému egu nebo chybnému pochopení trhu budovat impérium postavené na návštěvnosti. Takže se připravme na ještě pár dalších vln článků o prodeji Seznamu a zřejmě i na to, že Ivo Lukačovič svůj podíl v Seznamu nakonec prodá. Protože pokud tvrdí, že mu jde především o Seznam, tak může usoudit, že to je jediná cesta jak udržet současnou obchodní pozici Seznamu v konkurenci silných mediálních koncernů, které umí především získávat prostředky do reklamy. Protože o ty jde na internetu především.

komentářů: 7

Nemáte náhodou pozvánku?

Spousta nových internetových služeb je dostupná jenom pro zvané. Je to pro popularitu a známost služby lepší než možnost registrace pro každého? A mimochodem, jak sháníte pozvánky vy? Není už čas udělat nějaký pozvánkový web?

Před pár dny jsem se rozhodl, že vyzkouším službu Dropbox. Mimochodem, dozvěděl jsem se o ní především díky té zbytečnosti pojmenované Twitter (o používání jsem psal zde). Jde o online úložiště, které pokud se umí synchronizovat s vaším počítačem (Win i Mac). Pokud chcete vědět víc, podívejte se na stránky nebo si přečtěte zde (Martin Malý) nebo zde (Libor Kříž).

Důvod, proč o službě píšu, je ten, že pokud chcete Dropbox používat, musí vám některý z již existujících uživatelů poslat pozvánku. Můžete se sice zaregistrovat jako zájemce, ale bez pozvánky máte zatím smůlu. Pozvánky už nemám, ale osm jsem rozdal čtenářům, tak se zkuste zeptat zde v diskusi. Mimochodem, čtyři pozvánky (sedm pozvánek) ještě mám, kdo má zájem, ať mi napíše e-mail (rostman gmail). Zatím každý zaregistrovaný obdržel deset dalších pozvánek, takže je můžete předat dál a rozšiřovat tak komunitu.

Možná si vzpomínáte, že podobně před lety začínal Gmail. Tehdy byl o pozvánky velký zájem. Dnes je podobných služeb strašně moc, takže už neklikám na každou pozvánku, kterou dostanu, ale přesto mně to zajímá jako marketingový koncept. Někdy se pozvánky nešíří osobně (existující uživatel vás pozve), ale určitý balík pozvánek nabídne nějaký blog nebo magazín (já to tak vidím u TechCrunch, jiné moc nesleduji). Tam to obvykle funguje tak, že na jedno slovo či kód se může registrovat několik stovek či tisícovek prvních zájemců.

Jsou lepší pozvánky nebo registrace pro každého?

Neznám žádný český projekt, který by pracoval se systémem pozvánek, tedy že již zaregistrovaní uživatelé mohou zvát další. Nekontaktoval jsem ani tvůrce služeb v zahraničí, takže se zde s vámi nemůžu podělit o jejich zkušenosti. Pokud ale vy sami máte nějaké zkušenosti z druhé strany, tedy provozovatele či vývojáře projektu, rád si s vámi o tom popovídám a pokud to bude zajímavé, můžu zde napsat další článek na toto téma.

Nicméně budu předpokládat, že než u nějakého projektu padne rozhodnutí o registracích na začátku fungování služby, odpovědné osoby provedou analýzu a rozhodnou se, zda využít pozvánek, nebo umožnit registraci každému, kdo na stránku přijde a vyplní pár údajů. Napadá mně pár otázek, na které by analýza měla odpovědět:

- Existuje dostatečná kapacita (hardware i připojení) pro to, aby služba zvládla libovolný nápor zájemců? Pokud bude služba zajímavá a odkáže na ni navštěvovaný server, potom počet registrací může hravě překonat i vaše nejodvážnější představy. Pokud není kapacita, potom jsou lepší pozvánky

- Je vám jedno, kdo vaši službu začne používat, nebo chcete aspoň zpočátku doufat, že přijdou ti uživatelé, které tam chcete skutečně mít? Pozvánky vám na začátku pomůžou ovlivnit, kdo bude službu používat. U jejich známých (těch, které pozvou) můžete předpokládat, že budou mít trošku podobné zájmy. Cílovou skupinu tak dokážete přes pozvánky oslovit lépe, i když nad nimi nebudete mít úplnou kontrolu.

- Chcete se chlubit, jak počet registrovaných uživatelů rychle roste? Potom zvolte pozvánky. Skokový nárůst v případě, že na vás odkáže populární server bude velký, ale systém pozvánek vám zaručí plynulý (ale samozřejmě ne lineární) růst. Toto chlubení nezavrhujte – pokud se o vaší službě nebude psát jako o úspěšné, potom zapomeňte na to, že ji bude používat víc lidí než pár prvních early adopters. Nebo vás to bude stát mnohem víc úsilí a peněz, když se zpočátku budete tvářit, že o žádné PR nestojíte.

U pozvánek se můžete spolehnout také na efekt exkluzivity. I když se totiž k pozvánce dostane každý, kdo se bude jen trošku snažit, tak každý uživatel bude mít lepší pocit, pokud se dostane do skupiny vyvolených. Později, až se pozvánky budou válet v každé diskusi, tak takový pocit oslabí, ale i tak bude pořád existovat v porovnání se stavem, kdy prostě na web přijdete a zaregistrujete se. Samozřejmě že pokud vaše služba bude špatná a nepoužitelná, nepomůže vám sebeexkluzivnější skupina prvních uživatelů ani pozvánky na hlavičkovém papíru s osobním podpisem. Ale pokud můžete jen minimálně efektu exkluzivity marketingově využít, udělejte to.

Jak sehnat pozvánku?

Když jsem se rozhodl, že chci Dropbox vyzkoušet, napsal jsem to na Twitter. Obratem mi přišly dvě pozvánky. Kdybych přes Twitter neuspěl, napsal bych přímo lidem, o kterých vím, že Dropbox používají nebo bych se zeptal v diskusi pod články o této službě.

Během registrace na Dropboxu a rozesílání pozvánek dalším lidem mně napadlo, že by nebylo špatné udělat web, kde se budou potkávat ti, kdo už pozvánky mají, s těmi, kdo by je chtěli. Chvíli jsem přemýšlel nad tím, jak by to mohlo fungovat, aby to nikoho neobtěžovalo. Aby se nikdo nikam nemusel registrovat, aby se neuchovávaly samotné poznámky, ale jen informace o tom, že někdo něco chce a někdo něco má a samotnou pozvánku aby stále posílal registrovaný uživatel původní služby – aby se sám rozhodnul, koho pozve a přitom neporušoval podmínky služby, které nejspíš vůbec nečetl.

Prostřednictvím Googlu jsem si ověřil, že je to životaschopný nápad, kterým se už dál nemusím zabývat :-). Našel jsem služby InviteShare (seznam pozvánek mi moc atraktivní nepřišel) nebo Mashable Invites (seznam už je mnohem zajímavější). Jak funguje InviteShare jsem nezkoušel; u Mashable Invites po registraci buď projevíte zájem o pozvánku a budete čekat, až vám ji někdo pošle, nebo si prohlédnete, kdo pozvánky potřebuje a někomu ji pošlete. Za to se na některém seznamu čekatelů budete zobrazovat na lepší pozici.

Na tomto místě rád uvedu odkazy na jiné blogy nebo články, které se problematikou pozvánky vs. otevřená registrace zabývají. Stačí mi poslat e-mail (rostman gmail). Stejně si rád přečtu v e-mailu vaše zkušenosti z pohledu vývojářů či tvůrců služeb a bude-li to zajímavé, napíšu sem o tom nový článek. Předem děkuji.

komentářů: 13

Je lepší e-mail, mobil nebo ICQ?

Podle sobotního článku na Lupě se bez e-mailů v pohodě obejdeme. Podle diskutujících pod článkem to ale není možné. Podle některých je nesmysl i telefonovat z mobilu, natož řešit pracovní věci přes IM. Dovolil bych si nesouhlasit, protože mám jiné zkušenosti.

Sobotní článek na Lupě (Muž z IBM skoro nepoužívá e-mail. Jde to!) rozproudil vášnivou „diskusi“. Diskusi píšu záměrně v uvozovkách, protože její účastníci navzájem nediskutují, ale většina popisuje, jak e-mail používá a jenom minimum účastníků přiznává, že jejich řešení nemusí někomu jinému vyhovovat.

Titulek tohoto příspěvku je schválně zavádějící. Nejde přece o to, jestli použijete e-mail, mobil, nějakou IM síť nebo svůj požadavek zveřejníte na blog a čekáte na reakce v diskusi. Důležité přece je, abyste vyřešili problém, splnili úkol, dozvěděli se informace či cokoliv jiného, k čemu nám tyto komunikační prostředky slouží. To, co jsem teď napsal, se dozvíte i ze zmiňované „diskuse“, ale nikoliv od diskutujících, ale až po prostudování textu.

Prokletí velkých firem

Dnes je poměrně módní stěžovat si na e-mail a související věci. Ve velkých firmách patří k bontonu si postěžovat, že od rána vám přišlo X desítek e-mailů a to v to nepočítáte spamy. Kdo dostává málo e-mailů a spamů, tak je asi tak trochu looser. Po této moderní obdobě soutěže o čůrání do dálky či do výšky se všichni posadí do meeting-roomu, kde předstírají, že poslouchají. Tam, kde jsou povolené notebooky, většina nenápadně odpovídá e-maily.

Většinou takový meeting sice nic nevyřeší, ale zato vyprodukuje následnou e-mailovou smršť. Na zápis z meetingu totiž většina účastníků reaguje svými doplňujícími dotazy. Nelze se jim divit, na meetingu kvůli vyřizování e-mailů nedávali pozor, takže se teď potřebují zeptat. A navíc se tak krásně ukazuje proaktivita (CC na šéfa a dalších pár lidí, které to vůbec nezajímá).

Kdyby lidé chodili jen na ty schůzky, které se jich týkají a dávali pozor, velkou část e-mailové konverzace by si ušetřili a zřejmě i udělali více práce. Totéž platí i o reakcích „OK“ či podobných na každý e-mail. Ale tak už to ve velkých firmách chodí a v dohledné době se to určitě nezmění.

Malé firmy zatím drží e-maily na uzdě

V malých firmách většinou problémy s přehlcením e-maily nebývají. Menší počet lidí dokáže snáze komunikovat osobně. Takže i ve vztahu k zákazníkům nebo dodavatelům se častěji telefonuje, než mailuje. V malé firmě je totiž větší tlak na samotný výsledek než na samotný proces řešení. Takže zatímco v malé firmě každý vidí, co děláte a zda to děláte dobře, ve velké firmě často slouží archiv e-mailové konverzace k tomu, aby zaměstnanec dokladoval, že vůbec něco dělal a že to dělal předepsaným postupem.

Předchozími příklady jsem ale nechtěl říct, že jeden přístup je lepší a druhý horší. Malé firmě se s výše popsaným přístupem častěji stane, že když bude jeden zaměstnanec nemocný či na dovolené (nebo odejde z firmy) a zavolá zákazník, nebude mít zastupující pracovník k dispozici potřebné informace. U velké firmy zase může řešit problém více lidí, kteří se běžně nepotkávají, takže jim e-mailová komunikace pomůže. Jenže vyřešení problému bude trvat delší dobu a to nejen kvůli nějak nastaveným procesům, které ve velké firmě jde jen obtížně obejít, ale třeba i proto, že bude trvat určitou dobu, než se v záplavě e-mailů a přiložených dokumentů někdo dobere podstaty problému.

Důležitý je systém, který dodržujete.

Vždycky jsem bytostně nesnášel různé zápisy, reporty a podobné věci. Ale čím dál více si uvědomuji jejich užitečnost a to i proto, že řeší popsané problémy ve velkých i malých firmách. Existuje spousta přístupů k projektovému managementu, k rozdělování úkolů ve firmě, k řešení problémů. Ale všechny mají jedno společné – vždy je možné problém, úkol či projekt popsat, definovat kdy je splněno a splnění vyhodnotit. Pokud tohle budete důsledně dodržovat, potom vám může být jedno, jestli komunikujete e-mailem nebo mobilem a zda si e-maily archivujete nebo ne.

Z každé konverzace totiž můžete sepsat zápis. Zápisem myslím to, že si v pár bodech napíšete, co jste e-mailem řešili, ne že zkopírujete e-maily do bobtnajícího dokumentu. Pro každý úkol si můžete udělat dokumentaci – co máte udělat, do kdy, pokud existuje předepsaný postup, tak jak a podle čeho se pozná, že je úkol splněný. A k tomu si přikládejte zápisy podstatných konverzací. Rozšiřte to na větší záběr a nebavíte se o úkolech, ale o projektech.

Pokud tohle budete dodržovat – a je jedno, jakou konkrétní metodiku zvolíte – pak budete mít krytá záda i bez několikagigabajtových archivů e-mailů, nebudete mít strach použít telefon, protože se hovor nezaznamená, a když to bude vhodnější, tak použijete IM. Navíc budete mít větší přehled. Má to i vedlejší efekt – než budete psát e-mail či někam volat, dvakrát si rozmyslíte, co vlastně chcete a proč potřebujete s někým mluvit či něco řešit. Pak snáze vyberete vhodnější komunikační kanál.

Lidé mimo systém

Při čtení předchozích odstavců vás jistě napadne, že to zrovna u vás nebude fungovat, protože ostatní s vámi budou chtít mailovat nebo vám budou volat v nevhodnou chvíli. Pokud ale nejste recepční, která musí zvednout každý telefon, nebo nepracujete na zákaznické podpoře, kdy musíte na každý e-mail odpovědět do půl hodiny (byť šablonou), tak je jen na vás, jak se k tomu postavíte.

Já osobně nestahuji e-maily automaticky, ale tehdy, když mám na ně čas. Pokud někdo řeší velmi urgentní věci e-mailem, tzn. nemá zpětnou vazbu, že příjemce e-mail četl a začne problém řešit, tak pak je to jen problém toho odesílatele a ne vás. Stejně tak u hovoru na mobil vidíte, kdo vám volá, a můžete se rozhodnout, zda ho zvednout. To, že máte mobil, neznamená, že máte i povinnost ho zvednout.

Samozřejmě pokud nejste pracovník, který má pohotovost. Ale pokud vás mobil ruší na pracovní schůzce u zákazníka, tak je to váš problém, že si neumíte ztlumit vyzvánění. A pokud se necháte rušit mobilem na večeři nebo jak psali někteří diskutující u soulože, tak to je opravdu pouze váš problém a ne problém volajícího. Samozřejmě, záleží na pracovní náplni, ale podle mých zkušeností opravdu potřebují být na příjmu jen ti, kdo mají pohotovost. Všem ostatním se dá nechat vzkaz ve schránce nebo poslat sms.

U práce se vyplatí přemýšlet

Celým tímto příspěvkem jsem chtěl říct, že u libovolné práce je důležité, aby u ní člověk přemýšlel. A dvakrát to platí v okamžiku, kdy chce jakýmkoliv způsobem oslovit někoho dalšího. Protože když si nejdříve rozmyslíte, co chcete udělat, tak se většinou správně rozhodnete, jestli napíšete e-mail, zavoláte nebo si za kolegou zajdete popovídat osobně. Potom vám bude i jedno, jestli ve firmě používáte Outlook nebo Lotus Notes, protože to pro vás bude jen jeden z nástrojů k dosažení správného výsledku.

Pokud ale někomu přemýšlení u práce dělá problémy, potom skutečně musí řešit, že posílá všechno mailem a přitom by radši jen zvednul telefon. Pokud je někdo líný sepsat zápis (a nechat si ho třeba e-mailem potvrdit, když dopředu očekává problém), pak skutečně může půl dne na Lupě řešit, že se mu nechce komunikovat přes IM, protože tam jsou problémy s uloženou historií (asi vadí smajlíky…). Ale za to e-mail, IM nebo sociální sítě opravdu nemůžou.

komentářů: 5

Zase ty aktualizace a debata s Vistou…

Před chvílí jsem zapnul počítač a Vista si se mnou jako obvykle po přihlášení začala povídat. Tedy, on je to spíš bublinkový monolog. Pokud byste náhodou nevěděli, jestli říkat Visty nebo Vista, tak jednoznačně Vista podle vzoru žena – je jasné, že jinde si tvůrci Visty vzor vzít nemohli.

Takže bublinky – mám málo místa na jednom disku (stačí mi to říct jednou, kromě toho není systémový), mám si zkontrolovat nastavení uživatelských účtů (samozřejmě že mám vypnuté UAC, chci pracovat), mám se podívat na nastavení antiviru (ano, nemám zapnuté typické nastavení a nechci kontrolovat každý otevíraný dokument), a ano, samozřejmě, čeká na mně asi tak 85 MB aktualizací, většinou opravujících nějaké bezpečnostní chyby.

No co se dá dělat. Sice netuším, jestli se za dva dny někde nedočtu, že v bezpečnostních aktualizacích se našla bezpečnostní díra, ale všechno poctivě stáhnu a se skřípěním zubů každou chvíli klikám na dialog, kterým znovu zdůrazňuji, že nic zatím restartovat nechci. Když už si myslím, že více se můj počítač aktualizovat nedá, otevřu si PDF a dozvím se, že nepoužívám aktuální verzi Readeru. Což je podle Adobe problém, protože ta moje verze je prý nebezpečná (insecure). Ale proč mi potom Adobe nutí nějakou 8.a.b.c verzi, když na webu je k dispozici devítka? Což si ale musím zjistit sám.

Nejde aktualizovat jinak? Lépe?

Nedávno jsem si nainstaloval aplikaci Secunia PSI (Personal Software Inspector). Je to RC3 verze, ale nenarazil jsem na problém. Je to program, který zkontroluje software ve vašem počítači a řekne vám, zda máte tu nejaktuálnější verzi (nebo zda již skončila podpora pro váš software) a kde si případně můžete stáhnout aktualizace. Bohužel už je nestáhne a nespustí aktualizaci. Asi nemusím dodávat, že jde o aplikaci pro Windows, protože jiné platformy řeší systémově aktualizace jinak.

Vzhledem k tomu, jak dlouho se u Windows XP řešily problémy s bezpečnostní a aktualizacemi, tak by podobná aplikace měla být dávno součástí Windows (ve Vista povinně, pro XP jako aktualizace…). Microsoft už dnes nabízí přes Windows Update aktualizace pro operační systém a aplikace Office. Ostatní aplikace si řeší aktualizace zvlášť. Není už ale načase, aby byl aktualizační systém otevřenou platformou?

Neměl by operační systém umět zjistit, jestli vám nechybí aktualizace i pro další zaregistrované aplikace ve vašem počítači, nabídnout vám stažení těchto aktualizací a zajistit jejich správu? A to vše bez obtěžování typu nové smlouvy a nelogické restarty? Pak by totiž nedocházelo k tomu, že se v různých průzkumech dočteme, že velká část uživatelů připojených k internetu nepoužívá třeba aktuální verze prohlížečů. A to je prohlížeč dnes hlavní branou pro škodlivý software. Ani bych nechtěl vědět, jak jsou na tom aktualizace jiných aplikací než internetových prohlížečů.

Jestli mi chce někdo napsat, že jsou i jiné platformy, které aktualizace mají vyřešené podobným způsobem, o kterém mluvím, tak to vím, třeba Suse nebo Mandrivu jsem zkoušel používat. A vím, že Mac má něco podobného. Takže nechápu, proč něco podobného nemá Vista. I když abych jenom nekritizoval, pokrok oproti Windows XP tu je. Máte k dispozici skromné okno, kde si můžete zobrazit historii aktualizací a při instalaci se můžete dívat na krásně zelený animovaný status bar.

Proč si uživatelé Windows neaktualizují?

Spousta uživatelů Windows je dnes již vůči bezpečnostním hrozbám otupělá. Že je někde bezpečnostní díra se můžete dočíst každý den několikrát. Jenže pokud se s problémem přímo nesetkáte, tak ho tak silně nevnímáte. Pokud vám to přijde nelogické, tak opusťte svět pouhých počítačů a zeptejte se pojišťováků, od kdy až se jim daří prodávat pojistky proti živelným pohromám. A nebýt tam skupiny rizik, tak proti vichřicím by se až do loňska taky nikdo nepojišťoval. Samozřejmě až na pár předvídavých lidí a pár paranoiků.

Podobně působí i počítačové bezpečnostní hrozby – než něco běžným uživatelům počítače smaže jejich sbírku mp3, tak nad aktualizacemi tolik přemýšlet nebudou a řeknou si, že jich se to netýká, protože hudbu a filmy stahují z bezpečných zdrojů a s pornoservery taky dosud neměli problém. A i když začnou hrozbu trošku vnímat, tak budou váhat, jestli aktualizovat svůj počítač přes Windows Update, protože se bojí toho, že jim Microsoft přijde na jejich nelegální Windows a vypne jim je. I to může být důsledek reklamních kampaní s černou obrazovkou.

Aktualizace obtěžují uživatele

Dalším problémem může být samotný proces aktualizací. Sám se považuji za uvědomělého uživatele, které aktualizuje relativně ihned. Tím chci říct, že u Service packů čekám jen pár týdnů, než se přijde na to, jaké další chyby do systému zanášejí, a u rychle vydávaných oprav čekám jen pár dní. Ale musím se přiznat, že nejradši bych se celému procesu stahování (to ještě jde) a instalace aktualizací vyhnul. Méně trpělivý a uvědomělý uživatel počítače už ale tak jako já postupovat nemusí.

Na aktualizacích mi vadí několik věcí. Kromě již zmiňované nesystémovosti aktualizací je to spousta obtěžujících drobností. V poslední době například neustále někde musím odsouhlasovat nové verze terms & conditions. Přiznám se bez mučení. Nečtu je. Jediné co mně zaujalo u nějaké aktualizace od Microsoftu, je sdělení, že neručí za nic, ale kdyby náhodou ano, o čemž jeho právníci určitě pochybují, tak do výše 5 dolarů. No tak to jsem hned klidnější.

Ještě víc mi ale vadí restarty. Drtivá většina aktualizovaných aplikací funguje i po instalaci opravy či patche stejně jako předtím. Asi s bezpečnostní chybou, na kterou bych zřejmě nikdy nenarazil, ale tohle nechci podceňovat ani zpochybňovat. Ale ať mi někdo z těch lidí, co mně nutí k restartu, vysvětlí, proč to musím udělat hned a ne až dokončím práci a budu počítač stejně vypínat nebo ho restartovat z jiného důvodů, jako je paměťová nenažranost Outlooku, Firefoxu, špatně napsaný klient ICQ nebo kombinace Ajaxu a flashe způsobující replikaci serverové databáze do mého prohlížeče?

Když už musím vaši chybovou aplikaci používat pár týdnů, od zveřejnění chyby po její opravu (a pár měsíců až let, kdy o chybě vůbec netušíte), tak proč restart nepočká pár hodin, až já sám se rozhodnu počítač vypnout a druhý den ráno zapnout? Ještě to tak chápu při instalaci Service Packu pro Windows, ale u drobných aktualizací opravdu ne.

Někdo ale doporučuje i neaktualizovat…

No nic, už na mně zase bliká okno dožadující se restartu. Naštěstí se dá o 10 minut až 4 hodiny další vyskočení na obrazovku odložit. Mezitím na druhém reinstalovaném notebooku stáhnu správnou verzi JRE od Sunu. Musím vybrat tu správnou, ale nikoliv nejnovější. Přítelkyně totiž používá internetové bankovnictví od komerčky a to zase s nejnovějším JRE podle infolinky nefunguje. No ona komerčka má vůbec aktualizační cyklus internetového bankovnictví trošku zvláštní. Ale co bych si stěžoval, už jí nevadí IE7, ani Firefox 3. Ale to by bylo na jiný článek, takže snad se uvidíme po restartu.

komentářů: 8

Mikroblogovací služby – výborný žrout času

Zatímco ještě nedávno jsem si při čtení o mikroblogovacích službách klepal na čelo, teď spouštím Twhirl hned po Outlooku před IM klienty. Používám Twitter, ale podobných služeb je mnohem víc. A budou přibývat další a bude je používat stále více lidí.

Upozornění pro čtenáře:

• Tento článek je bohužel zase dlouhý. Asi hodně dlouhý... I když jsem chtěl psát stručně…
• Tento článek není recenzí jednotlivých mikroblogovacích služeb. Je to přehled mých názorů na tyto služby a zkušeností se službou Twitter
• I když je zde pár odkazů (jen týkající se tématu), nedělám to pro reklamu na služby, o kterých píšu, ale proto, že mi přijde slušné odkazovat přímo. A taky vás nechci nutit psát adresu nebo u méně známých služeb zvyšovat emise CO2 tím, že budete zvedat zátěž úsporné serverové farmy Googlu)

Už ani nevím, kdy jsem se poprvé setkal s mikroblogovacími službami. Někde jsem o tom asi četl; pak jsem si všimnul nejspíš nějaké vášnivé diskuse o tom, jaký je to nesmysl a v poslední době jsem samozřejmě nemohl přehlédnout, že posledních pár příspěvků z Twitteru si na blog dává kdekdo, občas i s jemnou prosbou follow me.

Pro ty, kdo neví, o co jde. Twitter je služba, která zobrazuje na webu nebo v hromadě dalších prográmků či widgetů vaše krátké vzkazy/zprávy (max. 140 znaků). Můžete si přihlásit odběr zpráv od dalších lidí a jiní lidé si přihlašují vás. Tomuto celému se říká mikroblogování a Twitter je dnes asi nejrozšířenější textová mikroblogovací služba.

Dnes bych řekl, že můj původní názor, že jde o naprosto zbytečnou službu, už mám i vědecky potvrzený. Zkusil jsem používat Twitter a sám na sobě jsem zjistil, že jde o naprosto zbytečnou službu, která je většinou neužitečná (o výjimkách později). Jde o žrout času, na který si můžete velmi snadno vypracovat závislost.

Proč používat Twitter nebo něco podobného?

Přesto Twitter používám – krátké příspěvky lidí, které sleduji, mi většinou přijdou zajímavé. Je to výborná možnost, jak si na něco krátce, ale kdykoliv postěžovat nebo se svěřit téměř anonymnímu davu s pocity či názory (stručně, samozřejmě). A když už nic jiného, tak vždy když si sednu k počítači (nesedím u něj celý den, tak maximálně půlku), jsem zvědavý, co nového si přes Twitter přečtu.

Přijde vám to málo? Tak to asi Twitter nepoužíváte, takže ho vyzkoušejte – a zjistíte, že to je sice bohužel všechno, co Twitter přináší, ale taky třeba to, že si na nic víc nehraje a že to málo buď osloví, nebo na něj můžete zapomenout. Asi bych měl i dodat, že pokud vás Twitter nechytí, tak si z toho nic nedělejte. Opravdu to není nic, bez čeho by se nedalo žít. Naopak, bez Twitteru získáte spoustu času, méně vyrušení od práce (i když, asi se to dá vypnout a spouštět jen když chcete…) a rozhodně se nemusíte věšet z toho, že všichni už Twitter používají a vy ještě ne.

I když jsem opravdu přesvědčený o tom, že Twitter je zbytečný žrout času a zatím je příliš málo užitečných věcí, které se přes Twitter dají dělat, zatím žádný dokonalý klient a opravdu zoufale málo plug-inů pro již existující komunikační nástroje (pro mě to je Outlook a jeden až tři IM klienti, tedy to co je spuštěné pořád), tak si své uživatele už našel a zřejmě už budou jenom přibývat.

Twitter totiž již dávno překročil svou kritickou masu uživatelů a další se přidávají proto, aby si přečetli něco od těch, které stojí za to číst. A i když je dost konkurenčních služeb, pořád je drtivá většina těch zajímavých lidí především na Twitteru. Můžete si o tom myslet, co chcete, ale tipnu si, že mezi svým okolím budete potkávat stále více lidí, co používají nějakou mikroblogovací službu. Se svými dětmi se o tom vůbec nemusíte bavit, ti v tom mají nebo velmi brzy budou mít jasno – budou in.

Já a Twitter

Twitter jsem začal používat vlastně náhodou. Vyzkoušel jsem, ale vůbec mně nezaujal. Nemůže za to samotná služba, ale fakt, že jsem nehledal lidi, jichž názory by mi přišly zajímavé a které bych přes Twitter poslouchal. Pak jsem jednou hledal nějaká zajímavá rozšíření pro Firefox a našel jsem TwitterFox. Tak jsem si ho nainstaloval, přihlásil si lidi, jejichž twíty mi chodily přes Plaxo nebo přes FriendFeed. Občas to bylo zajímavé. A občas ti lidé někomu odpovídali. Takže abych měl přehled o celé konverzaci, přihlásil jsem si další. A pak další. A pak jsem si nainstaloval Twhirl a začal jsem Twitter používat aktivně.

Předchozím odstavcem jsem chtěl říct, že kdybych byl odkázaný jen na webové rozhraní, tak bych Twitter asi nepoužíval. Možná bych si jednou za čas přečetl e-mailový přehled o aktivitách od FriendFeed, možná bych občas na stránku Twitteru zavítal, ale rozhodně bych ho nepoužíval jako dnes. Podle mého názoru je bezpodmínečně nutné pro rozšíření mikroblogovacích služeb nabídnout nástroje jako jsou samostatní klienti (pro různé počítačové platformy i mobily), rozšíření pro Firefox (a někdy možná i pro IE…) nebo otevřené IM klienty, widgety…

Možná by neškodilo trošku statistiky – příspěvky, které sleduju, byly poslány 9x z Twhirlu, 9x z webového rozhraní (1x vidím mobile web), 2x Twitterrific, po jednom z Twinkle (klient pro iPhone, nenašel jsem odkaz, kdo má, hoďte prosím do mailu, přidám ho sem), TwitterFox a Twucket. Pokud se podívám jenom na svoje příspěvky, tak nyní vede Twhirl a něco málo pošlu jako sms z mobilu. Dřív u mě vedl TwitterFox, ale ten už nepoužívám (Twhirl umí i FriendFeed).

Mimochodem, ti kdo alespoň u mnou sledovaných píšou přes webové rozhraní, jsou lidé, které bych zařadil mezi ty, kdo dělají weby. Ti mají internetový prohlížeč otevřený celý den, takže to chápu. Já vím, prohlížeč máme celý den asi otevřený všichni, kdo čteme tento článek, ale ne všichni v něm opravdu pracujeme… Jo, a ještě dost lidí, které sleduju, používá Apple (Twinkle, majitel má na 100 % Apple, Twitterrific, Twucket). Twhirl je multiplatformní, takže jablíčkářů je v mém virtuálním okolí možná víc než jsem čekal. Víc než je běžný podíl mezi populací…

Alternativy Twitteru

I když si kdekdo stěžuje, že český internet je málo 2.0 a nic zajímavého na něm není, tak mikroblogovací systémy v češtině existují. Přiznám se, že je nepoužívám, takže se o nich nebudu moc rozepisovat. Z hlavy si vybavím Teidu (jejíhož autora, pokud ho tak můžu označit, sleduju přes Twitter…) a Drbz (znám především díky reklamně na Facebooku). Pro obě služby nejsem cílovka. Mně přijde obsah a uživatelé nepříliš zajímaví, ale to neznamená, že mluvím za většinu. Taky nevidím důvod být na Lidé.cz nebo Libímseti.cz a používám Facebook, ale ta masa uživatelů obou služeb má dobrý důvod je používat – má tam svoji komunitu. Já ji mám holt jinde, ale v principu jsou si ty služby podobné a žádná kvůli komunitě není obecně lepší nebo horší.

Aktualizace - na Lupě dnes vyšel článek Jana Handla s přehledem českým mikroblogovacích systémů. 

Pokud bych dal jen na názor Roberta Scobla, tak bych si musel myslet, že všichni už zmigrovali na FriendFeed. To samozřejmě není pravda. Twitter už dnes nemívá takové výpadky jako ještě před pár týdny – tehdy bylo opravdu lepší číst twíty přes FriendFeed. Jenže i přes FriendFeed lze komentovat jednotlivé příspěvky a některé lidi (Robert Scoble je typickým příkladem) je lepší a zajímavější sledovat přes FriendFeed než přes Twitter, i když ho také používají. Takže FriendFeed řadím mezi alternativy.

Mezi skutečnými geeky teď letí Identi.ca. Nepovažuji se za geeka, ale taky jsem se zaregistroval. Protože jde o novou službu, jsou k dispozici krátká jména/nicky. A protože spousta lidí z Twitteru na Identi.ca už odkázala, za chvíli ty nejlepší jistě dojdou. Ne že by o můj nick byl na internetu takový zájem, ale nekupte to, když je to tak výhodný… Z pohledu uživatele (tedy mně) má Identi.ca pár nevýhod. Tou hlavní je, že tam zatím není nikdo, kdo by nepoužíval i Twitter. A Twhirl zatím tuto službu nepodporuje. A zatím jsem neslyšel o žádném prográmku, který by Identi.ca podporoval. I když je pravda, že jsem nic aktivně nehledal (asi i proto nejsem geek).

Výhodou Identi.ca je login přes OpenID, což je další služba, o které jsem si dříve myslel, že je zbytečná, ale nyní ji začínám oceňovat. Ještě ji tak podporovat Facebook a Google a začnu ji zde vášnivě propagovat. Co je mi jako uživateli úplně jedno, je fakt, že Identi.ca je Open Network Service – více na webu, dosaďte si za to OpenSource, Free Software, GNU/GPL, CC apod. Jak už jsem napsal, mně je tohle jedno, hlavně že to funguje. Zdrojový kód od toho nikdy zkoumat nebudu a na byznys model se taky ptát nebudu. To bych se ostatně neptal radši ani Twitteru, abych je nenutil si trapně vymýšlet. Dokud mají peníze od investorů na nákup nových serverů, tak je mi to jedno. A pokud splní část z toho, co slibují (propojení s Twitterem a Facebookem), budu chrochtat blahem.

Další alternativy neznám. Wikipedia za hlavního konkurenta Twitteru označuje Jaiku (už patří Google), Identi.ca se ve svých FAQ otírá ještě o Pownce. Když budete hledat, najdete jistě i další, ale upřímně pochybuji, že tam najdete někoho z okruhu vašich známých (už byste o takové služby dávno věděli) nebo někoho obecně známého (hledejte nejdříve na Twitteru…).

Kdy může být Twitter užitečný

Na začátku jsem slíbil, že se zmíním i o tom, jak může být Twitter užitečný. Protože pracuji v PR (Public Relations), tak vidím příležitost pro firmy a PR agentury – Twitter je výborný komunikační kanál pro odkazy na novinky, tiskové zprávy nebo prostě krátká sdělení či pozvánky na tiskové konference nebo jiná setkání. Výhodou je, že kdo si takový kanál přihlásí, tak ho asi sledovat chce, takže by taková sdělení přes Twitter neměl považovat za spam. Odhlásit si ho může kdykoliv. Nikdy se z toho nestane masová záležitost, ale kvůli pár novinářům, kteří Twitter používají a podobné kanály si přihlásí, to smysl podle mně má.

Někteří z lidí, které přes Twitter poslouchám, také upozorňují na nové články, které napsali. Mně to nevadí, některým dalším lidem ano. Jednoduché řešení je založit si další kanál (uživatele), jen pro tento účel a posílat tak upozornění jen těm, kdo o to skutečně mají zájem. A od toho už je jen krůček pro zpravodajské servery, které i takto mohou posílat upozornění na všechny (pokud jich není moc) nebo nejdůležitější zprávy. Ano, vím, co to je RSS, ale i Twitter pro tohle funguje. Já osobně takto odebírám nejdůležitější zprávy BBC. V RSS čtečce BBC nemám, těch zpráv by bylo strašně moc. Jedna za pár dnů přes Twitter už je ale snesitelná. Samozřejmě ale můžete přes Twitter odebírat vše – pro ilustraci – BBC breaking news (odebírám) a běžné zprávy.

Na další aplikace Twitteru byste jistě přišli i sami a budu rád, když mi třeba napíšete e-mail (rostman na gmail), nemám problém sem přidat odkaz nebo napsat nový článek. Důležité je vnímat Twitter jako komunikační kanál, který můžete přijímat bez ohledu na platformu. A platformou nemám na mysli jen operační systém nebo internetový prohlížeč, ale počítač nebo cokoliv připojeného k internetu nebo mobil nebo cokoliv co umí přijímat SMS.

Na závěr ještě jednou dodám, že tento článek si nekladl za úkol zmapovat mikroblogovací systémy nebo napsat, který je lepší. Já používám Twitter a vyhovuje mi, proto je většina textu o Twitteru. Vám může vyhovovat něco úplně jiného, nebo třeba nemáte na mikroblogování vůbec čas nebo chuť. Ale to ještě není důvod psát do diskuse, že mikroblogování nebo Twitter je nesmysl či zbytečnost. Děkuji.

komentářů: 2

Jak je to s Microsoftem a Seznamem?

Před chvílí mi volal člověk, který potkal Steva Ballmera na záchodku. Hovor se týkal samozřejmě Microsoftu a Seznamu. Tedy můj hovor, ne hovor Steva u pisoáru. Příspěvek na téma Microsoft a Seznam jsem odkládal dlouho, ale teď už nemám jinou možnost, než ho napsat. Nic moc nového se tu asi nedozvíte, spíše jde o můj komentář k celé záležitosti. Kdyby mi ale na nějakých záchodcích nebo jinde někdo něco nového prozradil, určitě se to dozvíte.

Na začátku by asi nebylo špatné si zrekapitulovat fakta:

• Microsoft má problém s Googlem. Googlu se na internetu daří, zatímco Microsoftu ne. Nejde vůbec o návštěvnost, jde o dolary. Google z internetu hromady dolarů shrabuje, zatímco Microsoft je tam zatím jenom sype (a každou nasypanou hromadu splachuje, chce se mi dodat)
• Microsoft zveřejnil zájem o akvizici Yahoo. Management Yahoo i na vylepšenou nabídku nereagoval, načež ji Microsoft stáhnul. Existuje několik možností – od té, že se nestane nic, až po tu, že Microsoft začne skupovat akcie Yahoo na burze.
• Menšinoví akcionáři Seznamu mají zájem svůj podíl (30 %) prodat. Alespoň podle ČTK. Většinový akcionář (70 %), zakladatel Ivo Lukačovič, veřejně prohlašuje, že svůj podíl neprodá. Možná jsou v Seznamu i některé akcie v držení dalších zaměstnanců nebo přímo firmy, což netuším, ale rozhodně půjde o naprosto zanedbatelný podíl.

To jsou fakta, která jsou nezpochybnitelná. No, možná tvrzení, že Microsoft peníze investované do svých internetových aktivit splachuje, ale rozhodně je faktem, že Microsoft zatím do internetu více investoval, než z něj získal.

Kolik stojí Seznam a je vůbec na prodej?

Co už tak jasného není, je skutečnost, jestli je na prodej celý Seznam nebo jen podíl menšinových akcionářů. Na jedné straně je veřejné prohlášení Iva Lukačoviče, kterému bych s klidem věřil. Z důvěryhodných zdrojů jsem slyšel, že Goldman Sachs skutečně hledá zájemce o Seznam a od neméně důvěryhodného zdroje mám i informaci o tom, že v Seznamu probíhá nebo byl nedávno dokončen audit. Ten ale klidně mohl proběhnout na žádost menšinového akcionáře, který svůj podíl chce skutečně prodat.

Vyrojily se i informace o prodejní ceně Seznamu. Prý jedna miliarda dolarů, což by zrovna dnes bylo necelých 16 miliard korun. Podle některých odborníků to odpovídá podílu Seznamu na trhu, zvláště vzhledem k hodnotám transakcí u Centra a Atlasu. Investiční bankéři, se kterými jsem se bavil, se domnívají, že nikdo rozumný ani u akvizicí internetových společností nebude kalkulovat cenu podle návštěvnosti a hodnoty konkurence, ale spočítá ji konzervativně, tedy na základě ekonomických výkonů společnosti a odhadu růstu. Což by mělo dát cenu Seznamu někde v rozmezí 5 – 8 miliard korun (podle konzervativnosti odhadu trhu). Ostatně, jiný můj zdroj z oblasti investičního bankovnictví mi tvrdil (a jiný zdroj z jiného oboru potvrdil), že skutečná cena za Centrum byla 50 mil. euro, za Atlas něco okolo 20 mil. euro a i tak prý šlo o optimistické částky.

Na tomto místě je asi na místě upozornit, že se celou dobu bavíme o hodnotě transakce, která je téměř vždy realizována kombinací akcií a hotovosti. A protože u akcií kupující společnosti se většinou očekává trošku pokles (náklady na fůzi a krátkodobé až střednědobé snížení výkonu nové společnosti), bývá toto riziko do objemu transakce započítáno a ta je tak trošku vyšší. Téměř nikdy ale u takto velkých částek nedochází k výplatě hotovosti.

Nicméně i tak by v případě koupi Seznamu došlo k takové platbě hotovosti, že bych si rozhodně nevsadil na to, že když tu částku uvidí Ivo Lukačovič v návrhu smlouvy, že o tom alespoň nebude přemýšlet. Tvrzení že nic neprodává tak je samozřejmě pravdivé, ale žádný vášnivý diskutér mu nebude v budoucnu moci vytýkat, že svůj podíl prodal za částku, která se prostě nedala odmítnout.

Proč by Microsoft neměl uvažovat o koupi Seznamu?

Nechci se pouštět do spekulací o koupi Yahoo. Naprosto souhlasím s názorem Johna Dvoraka, že za ty peníze je lepší koupit celý General Motors a Ford, pojmenovat všechny modely automobilů „Google sucks“ a za zbytek peněz udělat pořádnou párty. A možná by na prodeji těch aut i Microsoft něco vydělal (i když obě automobilky jsou už delší dobu ve ztrátě…). Management Microsoftu má nepochybně lepší informace než my, co koupi Yahoo komentujeme.

Nevidím ale moc rozumných důvodů, proč by měl Microsoft kupovat Seznam. Chápu, proč je Seznam pro Microsoft zajímavý. Česká republika je jednou z mála zemí, kde není Google jedničkou ve vyhledávání. Alespoň se to tvrdí; žádný průzkum na toto téma jsem vlastně ve skutečnosti neviděl. I kdyby to už nebyla pravda, tak ještě donedávna určitě byla. Nicméně Seznam má i obdivuhodné ekonomické výsledky. Lepší než Yahoo (relativně, samozřejmě). Pokud by už ale mermomocí chtěl Microsoft portál, který je navštěvovanější než Google a umí vydělávat peníze a nemohl by si koupit mátožné Yahoo, potom by asi bylo lepší čínské Baidu. Zatím má Baidu podobný obrat jako Seznam, ale roste a poroste rychleji a uživatelů má také řádově více…

Tím, co může pro Microsoft v Seznamu zajímavé, jsou samozřejmě lidé na klíčových pozicích, díky kterým je Seznam úspěšný. Ale k jejich získání rozhodně není nutné kupovat celou společnost, obzvláště od většinového vlastníka, který říká, že ji prodat nechce (byť tím chce možná jen navýšit cenu). Technologie v Seznamu pro Microsoft tak zajímavé nejsou. Ty má Microsoft vlastní a dokáže s nimi postavit stejné služby jako Seznam, byť by to Microsoft stálo více než Seznam, který musí dbát i na rozumné náklady. Ale lidé, kteří služby navrhují, uvádějí je na trh a rozvíjejí je, to je přesně to, co Microsoftu dnes chybí.

Seznamu se vždy dařilo mít navštěvované služby a nestojí za tím jen možnost jejich propagace z vlastních portálů či jiných služeb. Dnes už sice tato výhoda Seznamu prakticky zabraňuje lokální konkurenci Seznam v některých segmentech porazit, ale na začátku vždy byly služby, které dělaly přesně to, co uživatelé očekávali. Zatímco konkurence se vždy zaměřovala na to, aby mohla říct, že jejich služby jsou technologicky dokonalejší, lépe naprogramované, originálnější a bůhvíco ještě. A pak se jen divila, že lidé chodí stále více na Seznam, který nabízel primitivnější služby.

Konkurentem Seznamu je dnes Google a obě tyto firmy jsou si svojí filosofií služeb velmi podobné. Proto Seznam může zatím odolávat tlaku Google na českém trhu a ještě dlouho vydrží. A i když mu bude klesat podíl ve vyhledávání, pořád bude u nás vydělávat řádově více než Google, protože tu má obchodní tým a vybudované vztahy s inzerenty.

Mělo by jít o lidi a zkušenosti

To vše, co jsem popsal v předchozích odstavcích, je pro Microsoft velmi zajímavé. Jenže, ani kvůli jednomu aspektu nemusí Seznam kupovat. Chce Microsoft zajímavé a schopné lidi? Těm lze stále dát nabídku, která se neodmítá. Podívejte se na úroveň top-managementu světových internetových společností. Přestupy k úhlavní konkurenci nejsou tak časté, ale dějí se. Ostatně sám Google je toho příkladem. Chce snad Microsoft koupit Seznam, aby tak nutil lidem v ČR legální Windows Vista? V Seznamu jsou obchodníci, s Microsoftem by se určitě dohodli a stálo by o několik řádů méně než miliardu dolarů.

Nebo snad chce Microsoft vyzkoušet vojenskou strategii zvolit si zástupné bojiště, tam protivníka porazit, postupně ho připravovat o síly a připravit se na hlavní bitvu? Tohle taky Microsoft v minulosti předvedl. Opět je ale levnější se Seznamem spolupracovat a podporovat ho v konkurenčním boji s Googlem a navzájem si vyměňovat zkušenosti. Bude to stát méně peněz, samostatný Seznam má mnohem více šancí než integrovaný do korporátní struktury Microsoftu a mohlo by to fungovat. Ostatně, s partnerskou strategií boje proti konkurenci má Microsoft dlouhodobé zkušenosti. Partneři Microsoftu vám potvrdí, že tam, kde mají od Microsoftu podporu v tom, co dělají a v čem jsou dobří (tedy opak toho, kdy jim někdo říká, co a jak mají dělat), tak dokážou být úspěšní proti mnohem silnější konkurenci.

Podrobných důvodů, proč by měl Microsoft se Seznamem spolupracovat, bych našel více. Vždy to ale bude vzájemná výměna know-how a zkušeností. Něco Microsoftu chybí, v jiných věcech může zase Microsoft obohatit Seznam. Pokud by Microsoft extrémně stál o to získat některé lidi ze Seznamu do svých řad, potom i to může mít smysl. Ostatně, Google dělá totéž, pár bývalých zaměstnanců Seznamu tam už pracuje. Ale rozhodně nemá pro Microsoft smysl kupovat Seznam. Microsoft až dosud kupoval firmy kvůli technologiím, které neuměl dost rychle vyvinout nebo byly patentově chráněné. Pro úspěšné internetové služby má ale Microsoft technologií dost a občas i lepší než konkurence. Jen nemá lidi, kteří by z technologií uměli udělat služby, které budou použitelné, získají si přízeň uživatelů a budou úspěšné.

PS: Slib pro příští příspěvek: opravdu se pokusím psát kratší články.

Aktualizace: Po přečtení prvních tří příspěvků v diskusi jsem si uvědomil, že jsem do článku nenapsal, proč by se Microsoftu hodilo zaměstnat pár lidí ze Seznamu nebo proč být se Seznamem v intenzivnějším kontaktu. Tito lidé a jejich zkušenosti by se totiž mohly hodit Microsoftu pro globální souboj s Googlem, nikoliv pro souboj na českém trhu nebo pro posílení pozice Microsoftu na českém internetu. V Seznamu totiž pracují lidé, kteří s Googlem soupeřit umějí a jsou v tom úspěšní. A to jsou přesně ti lidé, kteří Microsoftu chybějí. Je samozřejmě otázka, zda se zkušenosti z ČR dají přenést na globální úroveň. Částečně určitě ano. Ale stačí získat tyto lidi nebo se dohodnout se Seznamem na vzájemné výměně zkušeností. Kupovat kvůli tomu celý Seznam je zbytečné.

Přispěvatelům do diskuse děkuji za námět k doplnění článku a dřívějším čtenářům se omlouvám, že jsem to do článku nenapsal hned.

komentářů: 6

Sociálně-síťové letadlo

Dnes odpoledne mi dorazila pozvánka do služby Blue Chip Expert. To se stává. Za chvíli další pozvánka. A další. Obvykle podobné maily vyřizuji o víkendu když mám víc času, ale tohle mně zaujalo. Zvídavost mi nedala a zaregistroval jsem se.

Blue Chip Expert se tváří jako služba určená pro hledání nových, vysoce kvalifikovaných zaměstnanců nebo pro získání velmi lukrativních pozic. Tvrdí o sobě, že jde o službu nabízenou jako SaaS pro korporace, pro oddělení zabývající se hledáním nových zaměstnanců. Cílem je snížit firmám náklady, které jinak zaplatí externím agenturám. A samozřejmě umožnit kvalifikovaným profesionálům dát k dispozici svůj profil a dostat se tak do hledáčku personalistů v zajímavých firmách, které by potenciálně mohly Blue Chip Expert využívat.

Jak najít schopné zaměstnance

Trošku tady odbočím – spousta čtenářů Lupy si nehledá zaměstnání či zakázky prostřednictvím agentur, ale dokáží si je sehnat sami. I když se v IT médiích neustále píše o nedostatku profesionálů v oboru IT, tak mnohem větší masakr je v tom, co bych nazval finance, kontroling, administrativa a samozřejmě i marketing. Ne proto, že by zde byl větší či menší nedostatek schopných zaměstnanců. Ale proto, že zatímco programátor či grafik má za sebou spoustu referencí a jeho práce se dá posoudit, tak člověk do finančního oddělení se ničím podobným nevykáže (leda tak odpykaným trestem za kreativní účetnictví…).

A právě na principu referencí od registrovaných uživatelů by měla být služba Blue Chip Expert založena. Předpokládá, že přes síť propojených kontaktů (=sociální síť) bude možné získat na konkrétní osoby dostatečné reference. Tento princip je funkční, vyzkoušený a používal se před vznikem internetu a sociálních sítí 2.0 beta, jen to nešlo takto snadno. Nad čím už mi ale v hlavě vrtají pochybnosti je způsob, jakým se Blue Chip Expert rozhodlo získat uživatele.

Letadlo nabírá pasažéry

Bez registrovaných uživatelů je samozřejmě celá služba k ničemu. Schopní personalisté samozřejmě využívají již existující sítě (LinkedIn, Plaxo, v anglosaských zemích třeba i FaceBook). Tam se také registrujete často po pozvání, ale propojujete se už hodně volně (podle svých preferencí). Blue Chip Expert ale nabízí registrovaným uživatelům část provize za zprostředkování zaměstnání jejich kontaktů. Vše je samozřejmě odstupňované (tři úrovně odměny), takže pokud na tom chcete vydělat, potřebujete co nejrychleji vybudovat obrovskou síť kontaktů, které do služby pozvete. Samozřejmě dostáváte provize i za zaměstnání kontaktů svých kontaktů.

Tedy, klasické letadlo. Či multi-level marketing chcete-li. Aby bylo jasno – je to fungující obchodní model a vůbec nic proti němu nemám. Jen si nemyslím, že se tímto vybuduje kvalitní databáze uchazečů. Pár lidí z personálních agentur (headhuntery je nazývat nebudu) znám a vím, že větší hodnotu má člověk, kterého si najdou, než ten, který se jim sám hlásí. Nedá se to zobecňovat, ale i tak se do personálky přihlásíte, až hledáte práci, než kvůli tomu, abyste dostali provizi.

Snad si nikdo kvůli tomu nekoupí spamovou databázi…

No a dalším důsledkem je spam. Když zvu někoho do sociální sítě, zvažuju, jak je na internetu aktivní a jestli bude službu používat. Lidé, kteří se sice zaregistrují, ale půl roku pak svůj profil neaktualizují, přestože mají dávno jiné kontaktní údaje, jsou mi v síti k ničemu. V případě Blue Chip Expert je ale nejlepší ospamovat kdekoho, budete mít větší provizi.

Nezkoumal jsem, kdo za službou stojí. I když Googlu a spoustě jiných webových služeb už jsem svěřil takové množství různých údajů o mně, že jedna další registrace mně nechává klidným. Naštěstí o sobě nemusíte zadat víc než jméno, platný e-mail, zemi kde bydlíte a PSČ (zadal jsem ČR, nevím, jestli pro USA se zadává více, protože formulář se mi hned zestručnil).

Mimochodem, obvykle se registruji přes svou adresu na gmailu, ale tady jsem vyplnil jinou adresu. Zatím všichni, kteří mi poslali pozvánku, mi ji poslali na gmail (asi důsledek importu kontaktů do Blue Chip Expert z LinkedInu). Takže služba takové pozvánky bude posílat i nadále, protože mně prostě jako registrovaného nevidí.

Každopádně získávat nové uživatele služby díky slibu provize pro ty stávající je v sociálních sítích, které znám, novinka. Vytváření dojmu exkluzivity, přístupu jenom na pozvánky, to všechno už tu bylo a stojí to alespoň zpočátku za úspěchem třeba Gmailu (i když ten by se časem prosadil, protože je dobrý, možná ale pomaleji). To vše Blue Chip Expert dělá. Ale když mi během odpoledne přijde několik pozvánek, tak musí jít o super službu, nebo neuvěřitelný hype. Já osobně doufám, že podobný přístup zůstane výjimkou. Pozvánky obvykle přijímám, ale téměř vždy to je od lidí, kteří službu používají a ví, že já ji taky rád vyzkouším a protože mně nenašli mezi registrovanými, poslali mi pozvánku. U toho bych rád zůstal i do budoucna.

Hezké, ale asi ne pro mně

No, abych to celé shrnul. Služba sama o sobě je zajímavá. Kdyby ji někdo u nás chtěl rozjet, rád mu k ní dám pár komentářů a budu mu fandit. Pokud jde konkrétně o Blue Chip Expert, tak pochybuji, že konkrétně tuto službu budou používat firmy v České republice. No a zaregistrovaný už jsem, takže pozvánky mi prosím nikdo neposílejte, za mně už nic nedostanete. To zmiňuji proto, že tento článek se přes RSS objeví v několika sociálních sítích, které používám. Které samozřejmě umí Blue Chip Expert vysosat a poslat pozvánky kontaktům, které ve vašem profilu najde…

Samozřejmě bych měl dodat, že těm, kdo mně poslali pozvánku, už jsem odpověděl e-mailem. A abych byl spravedlivý, kliknul jsem na pozvánku od bývalého kolegy, který mi ji poslal jako první. Jen ho asi zklamu, hodlám se věnovat i nadále své společnosti a práci si přes Blue Chip Expert asi hledat ani v budoucnu nebudu.

komentářů: 1

Pár zajímavostí o SMS jízdenkách

Od loňského roku v Praze můžete namísto papírové použít SMS jízdenku pro MHD. Ať už tuto službu používáte, z principu odmítáte nebo jen hledáte na internetu návody jak obejít zabezpečení, mohly by vás následující informace možná zaujmout.

Informace v tomto příspěvku jsem získal na setkání Communication Wednesday tuto středu (16. 4.), nebo jsem je našel na internetu nebo v databázi článků. Většinou tu nejsou odkazy, protože spoustu informací jsem získal z elektronického monitoringu médií, kde odkazy na články na internetu nejsou. A ano, spolupracuji s organizátory CW, nikoliv už s DPP nebo dalšími firmami v tomto článku, ale klidně to berte jako reklamu nebo PR článek (není to ani jedno, ale hádat se v diskusi nebudu).

Pokud by snad někdo nevěděl, k čemu služba SMS jízdenka slouží, tak může zkusit nejlépe oficiální informace www.dpp.cz/sms-jizdenka/. SMS jízdenka nenahrazuje klasické papírové lístky - je doplňkem, má hodnotu pouze 26 Kč (ale platí o 15 minut déle), neplatí ve všech spojích, kde můžete cestovat s papírovou jízdenkou, a může se stát, že vám SMS s kódem nepřijde. Ale o tom tento příspěvek není a výtky ke službě posílejte přímo do DP Praha, ne mně.

Kdo používá SMS jízdenky?

Na začátku si dejme trochu statistiky. Podle Jana Svobody, ředitele marketingu a komunikace Dopravního podniku hl. m. Prahy, si denně objedná SMS jízdenku okolo dvaceti tisíc osob. Podle jiných informací se v Praze prodá každý den průměrně 270 tisíc jednorázových jízdenek (zřejmě jsou v tom i ty zlevněné za 18 Kč). Takže tato čísla by znamenaly, že necelých 7,5 % jednorázových jízdenek v Praze jsou ve formě SMS.

Mnohem zajímavější jsou ale informace o tom, kdo jsou uživatelé. Podle průzkumu mezi cestujícími si 60 % současných uživatelů SMS jízdenek v minulosti klasické jízdenky nekupovali. Důvodů je více - neměli k dispozici automat (na tramvajových zastávkách jako v jiných městech v Praze nejsou), neměli drobné (automaty neberou bankovky), či už měli jiný důvod. V každém případě tito lidé dříve jezdili bez jízdenky, byť možná neradi. Pro Dopravní podnik by bylo dobrou zprávou i to, kdyby všech 20 tisíc zákazníků s SMS jízdenkami přešlo z papírových. Z těch totiž DP dostane méně peněz - tisk a distribuce je dražší než provize operátorům a provozovateli služby SMS jízdenka. Takto má 12 tisíc nových zákazníků každý den, kteří by dříve nezaplatili ani korunu.

Pokud by vás snad zajímaly demografická data, tak nejpopulárnější je SMS jízdenka bez rozdílu pohlaví ve věkové skupině 25 - 34 let (čísla z monitoringu médií, Jan Svoboda hovořil o 25 - 45 letech, alespoň toto rozpětí mám v poznámkách). K 1. únoru si alespoň jednou koupilo SMS jízdenku 20 % cestujících, kteří nemají časový kupón.

Zájem o použití SMS jízdenky má 90 % cestujících, kteří se v průzkumu přiznali, že jeli v minulosti na černo. I když, spousta se ani v anonymním průzkumu nepřizná. Ti kdo se přiznali k dřívější jízdě na černo často uváděli, že si neměli kde jízdenku koupit. Nebudu pokrytec, taky jsem jel v minulosti na černo, buď se mi nechtělo hledat automat, nebo mi to prostě bylo jedno. Včera jsem si ale ve stejné situaci SMS jízdenku koupil, je to pohodlnější než riskovat pokutu.

Podle informací z tisku pocházejí data z průzkumu zřejmě od společnosti Westminster a účastnilo se ho okolo 500 osob, kteří používají jednorázové jízdenky. Tiskovou zprávu Westminsteru se zajímavými grafy najdete tady. Je to dokument ve Wordu a v odkazu mají skutečně mezeru, tak se s tím nějak poperte…

Jak oblafnout systém SMS jízdenek

Jedním z požadavků na systém SMS jízdenek byla i odolnost vůči falšování a podvodům. Na internetu najdete pár návodů či hypotéz, jak systém oblafnout. Podle Jana Svobody je celý systém velmi odolný vůči podvodům. I když logicky nepopsal způsob, jak systém oblafnout, zřejmě existuje. Nicméně není to jednoduché a jde zřejmě o jednotky a desítky černých pasažérů denně. Tato čísla nezazněla, jde o můj odhad. DP eviduje podezřelé (nestandardní) chování u některých telefonních čísel, nicméně nehodlá to vůbec řešit. Důvodem je již zmiňovaný vysoký počet SMS jízdenek prodaných každý den, kdy jsou potenciální podvody pod rozlišovací schopností a pak také fakt, že řádově více lidí se pokouší podvádět s papírovými jízdenkami, vytištěnými doma, takže tudy utíká DP Praha více peněz.

Z toho, co jsem na internetu četl, je nejpravděpodobnějším způsobem jak obejít zabezpečení SMS jízdenky sdílení prostřednictvím serveru, objednávajícího SMS jízdenky a distribuce zřejmě javovou aplikací, vytvářející pro revizora dojem standardní příchozí SMS zprávy. Takovýto systém pak dokáže dodat na mobil i ověřovací SMS, vymazat tuto SMS jízdenku z mobilů dalších zapojených uživatelů a zakoupit novou, kterou nasdílí. V každém případě musí jít o sdílení, protože samotná SMS jízdenka se falšovat nedá.

Ověření SMS jízdenky provádí revizor na svém PDA, které pokud má signál (=není v tunelu) stahuje každou minutu seznam aktivních SMS jízdenek (white-list), zřejmě i s telefonními čísly, na které byly SMS jízdenky doručené. Takže s tímto PDA vás revizor může zkontrolovat i v místech, kde není signál. Na vybitý mobil si nemusíte hrát, je to váš problém (musíte SMS jízdenku ukázat), ne revizora, že nemůže jízdenku ověřit.

Jednotlivec tak nemůže systém obejít. I kdybyste znali algoritmus, který generuje ověřovací kód, je vám to k ničemu, protože svoji falešnou SMS jízdenku nedostanete do ověřovací databáze a samozřejmě vám nepřijde ověřovací SMS, kterou si může revizor ze svého zařízení vyžádat (posílá se na číslo, které objednalo SMS jízdenku). Takže jediné řešení je sdílení SMS jízdenek a jejich distribuce. Což znamená, že se tímto bude bavit maximálně pár desítek studentů na ČVUT, kteří by si normální jízdenku stejně nikdy nekoupili; takto si jednou za čas aspoň koupí SMS jízdenku.

Co bude dál?

SMS jízdenka v současné podobě se nedokáže vypořádat s omyly u odeslaných SMS. Pokud pošlete špatný obsah SMS (správně je DPT), přijdete o peníze a nedostanete jízdenku a máte smůlu. Můžete samozřejmě natrefit na revizora, kterému ukážete odeslanou SMS s chybou a on bude takový lidumil, že vám to uzná. Ale radši se na to nespoléhejte.

Důvodem je skutečnost, že mobilní operátoři zpoplatňují odeslanou SMS s požadavkem, nikoliv tu SMS, která vám přijde (tedy onu SMS jízdenku). To je nutné do budoucna změnit, aby se mohly spustit i další podobné služby, jenže to není tak jednoduché. Změnou všeobecných podmínek a ceníků u operátorů to pouze začíná. Je to téma na samostatný článek. Mám poznamenáno, pokud mně někdo nepředběhne, pobavím se o tom s operátory a zkusím napsat více.

Kdo je skutečných vlastníkem systému SMS jízdenek netuším. Zda je to DP Praha, pro který službu zajišťuje Erika, nebo je to majetkem Eriky, která to celé pronajímá DP Praha, to nevím. V každém případě podle svých slov DP Praha je v kontaktu s dalšími dopravními podniky a městy, které mají o SMS jízdenky zájem. Ale i v případě druhé varianty by byl DP Praha se svými zkušenostmi důležitým partnerem pro další zájemce a to i ze zahraničí, kde jsou často komplikovanější systémy (vyžadující registraci).

Probíhají jednání i s Českými drahami (to není taková novinka, o tom se již dříve psalo). Jenže v případě ČD to není tak jednoduché a příčinou rozhodně nejsou jen možná delší procesy v ČD. V současnosti používané řešení neumožňuje větší platbu než 99 Kč. Cena odeslané SMS je totiž vyjádřena posledním dvojčíslím v telefonním čísle. A telefonní číslo má formát 902 06 26. 902 znamená prefix pro služby ve veřejném zájmu (=operátoři si berou menší provize než obvykle), další dvě čísla (06) identifikují službu nebo provozovatele a poslední dvě čísla určují cenu v Kč. Kdyby šlo jen jednoduše přidat další číslici na konec, jak vás to asi hned napadlo, tak už by zřejmě ČD SMS jízdenky měly také, ale tak jednoduché to zase není.

Takže se dá očekávat, že ČD přijdou se službou SMS jízdenek u vlaků, které jsou levnější než 99 Kč. To znamená vlaky příměstské dopravy. Jenže aby bylo možné pravost SMS jízdenek ověřit, museli by všichni průvodčí mít PDA. A těch je řádově více než revizorů v Praze. Já jsem obyčejným vlakem dlouho nejel, ale mám pocit, že nějaké průmyslové PDA průvodčí mají (umí z toho vytisknout jízdenku, pokud si ji kupujete ve vlaku). Takže by to možná nemusel až takový neřešitelný technický problém, ale protože bez pečlivého testování takovou službu spustit nejde, budou si muset cestující asi chvíli počkat.

Já osobně mám z SMS jízdenky velmi dobrý pocit. Jde podle mě o dobrou službu a budu rád, když se rozšíří i na další dopravní služby v ČR. V Praze si s jízdenkou v případě nouze poradit umím, ale v jiných městech by mi SMS jízdenka velmi pomohla. I když člověk zná tarify v jiném městě (tuším, že Tábor má MHD zdarma, tak to bych asi pochopil rychle), tak drobné opravdu mít u sebe nemusí.

komentářů: 13

Kolik je uživatelů Skype a ICQ

Skype má v České republice údajně tři miliony uživatelů. Znamená to, že je používanější než ICQ, které se chlubí více než dvěma miliony uživatelů? A dá se vůbec počet uživatelů těchto dvou služeb porovnávat?

Na pražském setkání s vybranými novináři prozradili zástupci Skype, že mají v České republice tři miliony uživatelů. Na internetu jsem našel tři články, zprávičku zde na Lupě, o něco delší kritiku setkání od Dana Dočekala a nejobšírněji informovala redaktorka Týdne.

Zprávičku na Lupě jsem četl jako první, ještě než se čtenáři pustili do Jirky Macicha, kvůli titulku (nyní už je tam navíc slovo prý) a samozřejmě kvůli číslu tři miliony. Jenže to si nevycucala Lupa z prstu, to zveřejnil Skype a pokud nechceme předpokládat, že zástupce Skype lhal, tak mu musíme věřit. Čekal jsem, že se počet uživatelů nebude líbit Danovi Dočekalovi, ale ten to přešel bez poznámky. Nejvíce na pravou míru pak toto číslo uvádí Týden - v minirozhovoru je u počtu uživatelů v České republice poznámka redaktorky, že jde i o neaktivní účty.

I z těchto informací je jasné, že tady skutečně nejsou tři miliony lidí v České republice, kteří by pravidelně používali Skype. Stejné emoce vzbudila už dříve informace, že ICQ má u nás dva miliony uživatelů. Opět šlo o informaci od provozovatele služby, u nás zastupovaného Atlasem. A opět se opakovaly stejné argumenty diskutujících.

Téměř všichni, kdo přispěli do diskuse, se svěřili s tím, že sami mají více účtů. ICQ nebo Skype, to je jedno, kdyby byl článek o Gtalku, měli by více účtů tam. A to se nám ještě nesvěřili, kolik mají e-mailových adres nebo registrací v diskusích, tam, kde jsou nutné. Sám nejsem výjimka, na ICQ mám sice jenom jeden účet, na Skype dva, Gtalk mi tuším zřídí účet automaticky, když se zaregistruju do Gmailu (takže tam budu třikrát) a to vlastně netuším, co se děje s mými staršími registracemi na Hotmailu, od kterých už nemám dávno hesla, ale kdybych měl, tak bych se jistě mohl přihlásit k Live Messengeru.

Je počet uživatelů důležitý?

Když se znovu vrátím ke svému prvnímu příspěvku na tomto blogu, tedy zda mají diskuse pod články nějaký smysl, tak musím konstatovat, že zrovna tato již zmiňovaná zprávička na Lupě hovoří proti diskusím. Dozvěděli jste se něco zajímavého, kromě toho, že Jiří Macich podle čtenářů neumí napsat titulek a že všichni mají více účtů u Skype? No, vlastně ano, jeden příspěvek mně zaujal. To když Aleš Miklík (šéfredaktor Lupy) v reakci na nesmyslné příspěvky navrhuje spočítat uživatele Skype tak, že všem aktivním uživatelům zavolá a bude si dělat čárky.

U takového empirického průzkumu by ale stejně narazil na problém, jak definovat aktivního uživatele. Jsem já aktivním uživatelem? Skype zapínám tak jednou za týden. Týdně provolám tak dvě hodiny s jinými kontakty přes Skype. Na tom, že si budu s někým volat přes Skype se domluvím přes sms nebo přes ICQ. Já se za aktivního uživatele považuji, ale Aleš Miklík by se mi zřejmě přes Skype nedovolal a pokud by nastavil podmínky podle diskutérů, tak bych v jeho seznamu ani nebyl. A divím se, že Skype se spoustou neaktivních uživatelů to podle nich ještě neměl zabalit.

A je vůbec nutné počítat uživatele? Já používám Skype jinak než ICQ a je mi celkem jedno, jestli jsou v ČR tři miliony nebo 200 tisíc aktivních uživatelů. Mně stačí, že přes Skype si můžu zavolat svým deseti známým a přes ICQ si pokecat s dalšími šedesáti lidmi. A jsem ochotný si zapínat oba programy. I když bych samozřejmě uvítal, kdyby se sjednotily komunikační protokoly a podobně jako pro e-mail by mi stačil jeden klient. Ten, který bych si vybral, ne ten, který mi vnutí provozovatel sítě. Nebo jestli vám přirovnání k e-mailu přijde nesprávné, tak co takhle mobil? Mám v něm sice simkartu jednoho operátora, ale můžu volat na libovolné telefonní číslo na světě (bez ohledu na to, zda jde o pevnou linku, síť standardu GSM nebo CDMA či jiný) a můžu z něj posílat SMS. Instant messengery a VoIP klienti přitom nedělají nic jiného než mobilní telefon. Ale to už odbíhám jinam.

Jak počítat uživatele?

Vzpomínám si na vášnivé debaty v minulosti, když se předháněli čeští mobilní operátoři v tom, kdo má více zákazníků. Každý měl jinou metodiku zejména u předplacených karet. T-Mobile měl dobu platnosti kreditu 12 měsíců, ale volat jste nemuseli, tehdejší Eurotel zase měl kredit na 18 měsíců, ale zato trval na tom, abyste jednou za tři měsíce udělali odchozí hovor. Kdo měl tedy aktivnější uživatele? A to nemluvím o námitkách čtenářů, kteří vždy když jsme vydali přehled počtu zákazníků, sedli k e-mailu a psali, že mají v šuplíku další dva telefony a tedy si je asi operátor počítá třikrát.

Operátoři se nakonec dohodli na jednotné metodice počítání majitelů předplacených karet a zaplatili si průzkum (tuším že TNS/AISA), ve kterém si ověřili, že z prstu vycucané odhady asi 15 - 20 % uživatelů s více simkartami jsou založeny na reálném základu. Později se ale simkarty začaly dávat i do komunikačních modulů (sledování pohybu náklaďáků, zabezpečení aut či chaty, odečet elektřiny) a podobné diskuse byly rázem zbytečné.

Protože pro mobilního operátora je totiž důležité vědět, kolik lidí mu platí účty a je mu jedno, jestli platí tři karty jednou fakturou nebo si kupují kredit pro každou zvlášť. A potřebují sledovat a predikovat provoz v síti, aby dokázali dopředu nadimenzovat kapacitu jednotlivých částí sítě a centrálních registrů. Údaje o počtu zákazníků jsou jen vedlejším produktem pro public relations; pro fungování firmy nejsou až tak podstatné.

Spousta čtenářů Lupy navíc pracuje v IT. Vědí moc dobře, že pokud se jejich zákazníci někam registrují, potom prostě v databázi budou, ať už služby využívají nebo ne. Protože to je databázi jedno a vymazat uživatele kvůli tomu, že nepoužívá služby dostatečně často, to prostě nejde. Stejně tak Skype nemůže uživatele vymazat. Všechny IT systémy musí být připravené na aktivitu všech registrovaných. Navíc je těžké definovat, co to je aktivní uživatel (už jsem popsal svůj případ). A to si ještě Skype zjednodušuje situaci tím, že neprovozuje komunikační cesty, takže je nemusí dimenzovat pro případ, že by spousta těch neaktivních uživatelů rázem začala Skype intenzivně používat. Ale centrální servery nadimenzované mít musí.

Největší výtka od čtenářů často směřuje k tomu, že oni mají více účtů, takže jsou započítaní vícekrát jako uživatel. Ale pro Skype, ani pro mobilního operátora, opravdu neexistuje žádný způsob, jak ztotožnit účty (=položky v databázi) se skutečnými lidmi. Nebo se snad do Skype chcete registrovat na číslo občanky? I to by si spousta lidí vymyslela, i kdyby to mělo být jen kvůli tomu, aby pak mohli napsat do diskuse, že mají stejně dva účty a statistika Skype je tak špatná.

Počty uživatelů porovnatelné nikdy nebudou

I když v budoucnu jistě dojde k dalšímu propojování jednotlivých IM systémů, rozvinou se další služby pro sjednocení registrací (jako je OpenID), stejně nebudou počty uživatelů porovnatelné. Už kvůli tomu, že někde má smysl mít více identit (třeba u Skype má smysl mít soukromý a pracovní účet), někdo je schopen předstírat více identit v ICQ, protože pod více identitami vystupují na internetu na jiných místech (diskuse, chaty, seznamovací servery apod.). A jak už jsem zmiňoval, vždy se budou ozývat hlasy, že statistika je nepřesná, protože počítá s registracemi a ne s reálnými uživateli.

I když se provozovatelé každé služby budou chlubit těmi maximálními čísly, které jsou schopní ještě obhájit, na výběr služby běžnými uživateli to nemá až takový vliv. Protože s těmi virtuálními miliony či desítkami milionů nikdy komunikovat nebudou. IM síť si vyberou vždy podle toho, kde budou mít více reálných známých, se kterými si můžou popovídat. Stejně tak Skype si spousta z nich nainstaluje v okamžiku, kdy budou potřebovat někomu přes internet zavolat (protože kvalita přes ICQ je dost mizerná). A týká se to i jiných IM - některé jdou používat prostřednictvím internetového prohlížeče, takže je nemusíte ani instalovat.

Takže, není lepší, než se rozčilovat nad tím, že vás některý provozovatel služby počítá vícekrát a ne jako jednoho uživatele, napsat provozovateli, co vám na používaném programu vadí? Protože k dokonalosti má spousta IM klientů zatím ještě daleko. Anebo mu rovnou napište, jak má uživatele počítat. Mimochodem, podobné nápady by zajímaly i mně. Na rozdíl od toho, že máme všichni více účtů. Klidně mi napište e-mail (rostman na gmail).

komentářů: 9